27. 11. 2025Příběh Vesny, maminky, která žije s HIV
CHTĚLA BYCH, ABY LIDÉ VĚDĚLI, ŽE HIV NENÍ TREST ZA ŠPATNÝ ŽIVOTNÍ STYL
Když se řekne HIV, mnoho lidí si stále představí, že jde o problém, který se týká výhradně gay komunity. Jenže virus nezná hranice, neptá se na orientaci, pohlaví ani na to, kde a jak žijete. Důkazem je příběh Vesny – maminky dvou dětí, která se HIV nakazila v manželství. Její životní cesta je dramatická a inspirativní zároveň.
Dobrodružství, které změnilo život
Vesna byla vždycky dobrodruh. S batohem na zádech procestovala svět – od Nového Zélandu přes Cookovy ostrovy až po Jižní Ameriku, kde se seznámila se svým manželem. Společně stopovali napříč kontinenty, podnikali, vychovávali děti a hledali místo, které by mohli nazývat domovem.
Jenže idylu narušily zdravotní problémy jejího manžela. Zpočátku šlo o bolesti hlavy a únavu, které si vysvětlovali jako důsledek stresu. Později se přidaly vážnější symptomy. Když v Chile padla diagnóza AIDS, svět Vesny se obrátil vzhůru nohama. Při testech zjistila, že i ona sama je HIV pozitivní.
„Byla to obrovská rána. V tu chvíli jsem kojila naše mladší dítě a bála se, jestli jsem ho nenakazila. To čekání na výsledky bylo snad nejtěžší v mém životě,“ vzpomíná.
Manžel, který přežil AIDS
Zatímco Vesna hledala sílu v sobě, její manžel čelil bezprostřednímu ohrožení života. Lékaři mu v Chile dávali jen týdny, maximálně měsíce. AIDS se projevil naplno – noční pocení, inkontinence, drastický úbytek váhy, ochrnutí části těla, boláky na kůži i neurologické potíže.
Přestože šance byly mizivé, díky rychlému zásahu a moderní léčbě se podařilo jeho stav stabilizovat. Z fáze AIDS se vrátil zpět do stavu HIV s nulovou virovou náloží. Byl to malý medicínský zázrak.
Zůstaly ale těžké následky. Ochrnutí části těla a poškození mozku už nešlo vrátit zpět. Z charismatického, aktivního muže, který miloval cestování a společnost, se stal člověk závislý na péči okolí. „Vidět, jak se mi před očima rozpadá člověk, kterého jsem milovala, bylo nejhorší, co jsem kdy zažila,“ říká Vesna.
Dnes manžel stále žije v Jižní Americe, s rodinou je v omezeném kontaktu a jeho zdravotní stav mu neumožňuje plnohodnotný život. Vesna s dětmi zůstala v Česku a rozvod je už jen formální završení jejich společné cesty.
Zpátky domů a nový začátek
Vesna zvládla nelehký návrat i rozpad manželství a především se naučila žít s HIV jako s diagnózou, která už dnes díky moderní léčbě neznamená konec života. „Dnes je to jen jedna tableta denně,“ říká.
I přesto ale přiznává, že začátky léčby byly těžké. Vedlejší účinky, nespavost a deprese ji dostávaly na dno. „Zachránila mě rodina a přátelé. Bez jejich podpory bych to nezvládla.“
Síla komunity
Vedle rodiny hraje v jejím životě velkou roli i komunita lidí žijících s HIV. Vesna otevřeně přiznává, že právě setkání s dalšími lidmi se stejnou diagnózou jí dodalo odvahu a naději. „Najednou jsem věděla, že v tom nejsem sama. Že se dá žít plnohodnotný život, chodit do práce, vychovávat děti a mít sny,“ popisuje.
Podpora komunity je pro ni zásadní téma. „V Česku podobné prostředí chybí. Jsou tu sice skvělé programy, ale dostupné hlavně v Praze. Lidé z menších měst mají často smůlu. Bylo by úžasné mít anonymní online prostor, kde se dá mluvit o vztazích, léčbě nebo o každodenních starostech,“ vysvětluje.
HIV se týká nás všech
Příběh Vesny ukazuje, že HIV není problém „někoho jiného“. Může se dotknout každého – mladé maminky, studentky, manažera i sportovce.
Nová kapitola
Dnes žije Vesna s nulovou virovou náloží, má dvě zdravé děti, pracuje a buduje svůj život dál.
Její příběh je silnou připomínkou toho, že HIV je tu s námi, že se netýká jen vybraných skupin a že klíčem je otevřenost, prevence a podpora komunity.
Velmi otevřený rozhovor s Vesnou si můžete poslechnout ve dvou dílech podcastu Život plus, například na Spotify.