Koinfekce

Společná nákaza HIV/HCV je poměrně častá u injekčních uživatelů drog, sexuální přenos není tak běžný.

K sexuálnímu přenosu HCV u osob původně HIV negativních dochází obvykle při nechráněném styku s HIV pozitivními, kteří z hlediska rizika přenosu HIV nejsou příliš infekční (jsou na léčbě). Toto riziko není eliminováno ani užíváním preexpoziční profylaxe (PrEP).

Je pochopitelně možné se při nechráněném styku od jednoho (léčeného HIV+) sexuálního partnera nakazit HCV a o pár dní později od neléčeného partnera, který o svém HIV neví (a třeba ho má velmi čerstvé s vysokou virovou náloží), chytit i HIV. Anebo naopak. Nejrizikovější situace by mohla nastat při nechráněném styku s člověkem, který se teprve nedávno (před několika týdny) nakazil HIV i HCV, není tedy léčen a přitom ještě má velmi vysokou virovou nálož HIV (a možná i HCV).

K oddálení akutní HIV infekce a podobně i tvorbě protilátek proti HIV by v takové situaci mohlo opravdu dojít, ale pořád by HIV protilátky měly být prokazatelné do tří měsíců od nákazy. Pravděpodobně by byly do tří měsíců prokazatelné i protilátky proti HCV, ale tady není to časové schéma tak jednoznačné jako u HIV.

Koinfekce HIV/HCV samozřejmě komplikuje průběh obou chorob. Měla by vždy vést k okamžitému nasazení protivirové léčby proti HIV a co nejrychlejší snaze o vyléčení HCV. To je ovšem komplikováno vysokou cenou léků proti HCV, která vede k nasazení léčby až po splnění dalších podmínek (léčba je prioritní pro pacienty s horším zdravotním stavem, čekací listy, podmínka abstinence od drog, neúspěšná předchozí léčba interferonem atd.) Případné jaterní (a ledvinné) selhávání při cirhóze může vést i ke zhoršení HIV infekce. Řada pacientů s HCV má řadu subjektivních potíží i bez diagnostikované cirhózy.