Studium

Možná jste asi před pěti lety zaznamenal tu mediální hysterii kolem albánského HIV pozitivního zubaře. Tento kolega nadále žije v ČR a působí ve svém oboru. Aféra vyšuměla, kolega má své pacienty, nejen HIV pozitivní (i když i ty). Neprovádí chirurgické výkony, ale pokud řádně užívá protivirovou léčbu (a tím sníží množství viru v krvi), tak ani to by neměl být do budoucna zásadní problém (alespoň v západních zemích po zavedení protivirové léčby není). V době, kdy zjistil svou HIV pozitivitu, se teprve připravoval k atestaci. Obecně riziko přenosu HIV u zubařů je větší než u třeba psychiatra, a menší než u ortopeda, ale při dodržení standardních hygienických pravidel (včetně užívané protivirové léčby HIV pozitivním lékařem) by se nemělo nic stát.
Jediný známý případ přenosu HIV u zubaře se stal počátkem 90. let v USA a jednalo se o pět pacientů. Nikdo nechápal, jak se to mohlo přihodit. Až se nakonec lékař (nebo dentista) přiznal, že své pacienty úmyslně nakazil.
HIV pozitivní nemusí oznamovat svůj HIV stav svému zaměstnavateli (a studenti škole). Je třeba svůj stav oznámit svému lékaři, tedy i tomu, kdo se vyjadřuje ke schopnosti vykonávat profesi. Při nejistotě může samozřejmě tento lékař konzultovat epidemiologa (což se právě u zmíněného kolegy stalo, a žádný problém nebyl zjištěn). Lékař rovněž nemá právo informovat zaměstnavatele (školu) o zdravotním stavu. Vyjadřuje se pouze k tomu, zda je či není schopen ze zdravotního hlediska pracovat (studovat).