Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak je to vlastně ohledně přenosu krevní cestou. Našel jsem zde, že musí dojít většímu poranění na obou stranách. Tomu rozumím, jen nějak nechápu jednu věc. Našel jsem zde v historii odpověď, že k přenosu stačí již 200 kopií viru HIV a pak také, že v určitou dobu chvíli po nakažení může být v krvi v jednom mililitru obsaženo až několik milionů kopií viru. Logicky jako pro laika mi z toho vyplývá, že pak stačí jen téměř mikroskopické množství krve k tomu, aby v něm těch 200 kopií viru co dokáže infikovat už mohlo být obsaženo. Přitom se zde vždy píše jen o masivním krvácení. Jde mi o to, že člověk se v reálném životě s takovým menším množstvím krve dostává poměrně často. V mhd, u kadeřníka, při podání ruky... prostě taková ta klasická malá poranění, ztržené záděrky atd... taková malá poranění jsou totiž dost často na obou stranách aniž bychom si to uvědomili (příkladem podání ruky někomu na stavbě)... Také jsem zde našel odpověď, že i v při tom nejrizikovějším sexu s nejrizikovějším člověkem (z čehož chápu - anální styk, s poraněním,ejakulací, zároveň přenosem další choroby atd...) k přenosu spíše nedojde než dojde. Nějak tomu moc nerozumím. Takže těch stejných již 200 kopií viru může a zároveň nemusí člověka infikovat? Když se mi tedy do malé ranky dostaně několik kapek krve, mám se obávat nákazy? Mám poslední dobou velké psychické problémy. Většinu času má hlava bohužel věnuje všímání si toho, jestli ten a ten nemá ztrženou záděru, popraskanou kůži, jestli na klice není krev. Začínám se bát podat někomu ruku, chytit se madla v MHD, nechat se ostříhat. Omlouvám se, že můj dotaz zní takto komplikovaně a úzkostně, ale nemohu si pomoci. Předem děkuji za jakoukoliv Vaši odpověď.
