On-line poradna
Lhostejnost 26. 1. 2016
Uživatel: David, Téma: Poradna pro HIV+ a léčba HIV/AIDS
Dobrý den, píšete že při včasné diagnoze a ihned nasazené léčbě by nemělo vůbec dojít k rozvoji AIDS a délka života pozitivního by se neměla skoro lišit od průměrné délky života běžné populace (což dává smysl, většina buněk člověka se v průběhu života obnovuje, až tedy na nervovou soustavu, tam jsou změny zase většinou trvalé). Přitom Česko se řídí 15 let starými doporučeními že léčba se má začít když u pacienta klesnou CD4-ky pod 350/ml (Británie jak tu tady na stránkách z nějakého důvodu uvádíte už se dávno tímto neřídí, pro porovnání u nás se léčí něco kolem 40 procent lidi s pluskem, když tam je to kolem 91), a tak u stovek lidi tady dochází k trvalému poškození organizmu a hlavně nervové soustavy, mozku. Já tedy vím proč proč tomu tak u nás, peníze se přece mají šetřit, ajcáci stejně si za to přece můžou sami, ale zajímalo by mě jestli se s tím snažíte poprat a léčbu pro všechny vybojovat). Uvádíte tady že léčba má vedlejší účinky, ale když vezmeme moderní kombinace, tak vedlejší účinky nemají nebo jsou velice mírné (např. Truvada se lépe snáší než Aspirin www.hivplusmag.com/prevention/2016/1/06/new-study-shows-prep-safe-aspirin, s dolutegravirem je to podobné). Když jsem situaci ČR popsal americkému odborníkovi, tak mi sdělil že pokud chceme situaci změnit tak musíme proti tomu protestovat. Ta dezinformace je strašlivá, někdo kdo by měl dožit 70-80 let ve zdravém rozumu bude za několik let takového odkládání začátku léčby (má přece dost bílých krvinek) trpět řadou neurologických poruch vč. mírné nebo pokročilé dimenze (to můžeme vidět u mnohých pozitivních osob - už neumírají, ale kvůli odkládání léčby jejich intelektuální schopnosti velice omezené, přestávají se uvědomovat atd. na Alzheimera je lék taky není - asi je těžko nahradit úbytek mozkové hmoty). Doložil bych to odkazy ale pochybuji že to tady k něčemu bude, ti co mají moc se z toho snadno vyslovíčkaří. Šel bych do aktivizmu abych se pokusil o nějakou změnu ale jakožto nejsem ani původně Čech (i když pracuji v IT a za mě zaměstnavatel přispívá na zdravotní a sociální pojištění) tak pochybuji že by mě tady někdo nasledoval. Neusiloval bych o to kdyby se u mě ty potíže tak výrazně neprojevovaly už teď, po pěti měsících od nákazy, ale jelikož čísla mám dobrý tak asi léčbu fakt nepotřebuji.
Odpověděl: MUDr. Ivo Procházka CSc., 27. 1. 2016
Ta informace o zahájení protivirové léčby až při poklesu CD4+ buněk pod hranici 350/ml je mylná a zřejmě vychází ze staršího dokumentu. Již předposlední dokument doporučoval její zahájení v rozmezí CD4+ mezi 350-500/ml (stejné byly v té době britské guideliny). Nyní je nejnovější doporučený postup z ledna 2016 (
http://www.infekce.cz/DoporART16.htm), který říká, že protivirová léčba má být zahájena u všech HIV pozitivních. Samozřejmě záleží i na rozhodnutí pacienta. Takže určitě pokud máte zájem zahájit léčbu (budete tím pádem i méně infekční pro případné partnery), tak buďte dostatečně asertivní a lékaře přesvědčte.
Ty odhady léčených jsou spíše kolem 60%, ale i tak si myslím, že to je málo. Částečně to lze vysvětlit tím, že v posledních letech přibylo hodně pozitivních, kteří se ještě nepřiblížili hranici 500 CD4+ buněk/ml.
Roli mohly dříve hrát i ekonomické důvody. Lékaři (a ředitelé nemocnic) jsou pojišťovnami hodnoceni i podle toho, jak narůstá hodnota jejich preskripce (předepsaných léků. Z toho hodnocení ale byly už antiretrovirové léky vyňaty,.
Vedlejší účinky mohou mít každé léky. Pro Vaši informaci, časté vedlejší účinky jsou takové, které má 10% pacientů, tedy jeden z deseti. Dolutegravir má ještě méně vedlejších účinků než Truvada a vyskytují se asi u 3% pacientů. Zrovna aspirin (a také třeba ibuprufen nebo paracetamol) jsou léky, které mají opravdu dost časté vedlejší účinky, i když jsou volně prodejné.
Tzv. neurokognitivní poškození (tedy poškození nervových buněk) se u HIV pozitivních opravdu vyskytuje, ale většinou souvisí s působením dalšího faktoru (třeba alkohol nebo Alzheimer), případně s pokročilou fází HIV infekce (tedy pozdní diagnózou). Pak existuje mírné kognitivní postižení, které je přítomno asi u 5-10% osob, a které lze detekovat neuropsychologickými pečlivými testy, ale v běžném životě ho nepoznáte a ani nemá význam, pokud zrovna nejste pilotem stíhačky. Projevuje se třeba prodloužením reakční doby, ale to je i přirozený proces u každého člověka. Naopak deprese může poškození nervových buněk připomínat a ta je určitě častější a souvisí i se sociální izolací a stigmatizací.
